Napadlo mě, jak málo je všude vlajek, když slavíme státní svátky. Například 28. října. Je přece co slavit!
Myslím si, že nás poznamenala doba povinného vyvěšování vlajek za časů komunismu. Je to pořád v nás. Ale uznávám, že je na místě to překonat.
Vytáhla jsem z hlubin paměti vzpomínku z těch časů.
Po svatbě jsme bydleli v bytě po babičce, byl to nájemní byt v rodinném domku. Majitelka, která pracovala v Olomouci a přijížděla jen na víkendy, nás hned po nastěhování upozornila, že ve státní svátky je potřeba vyvěsit vlajky – na zdi domu na to byly jakési udělátory.
Hned první svátek byl 28. říjen. Oficiálně oslavovaný jako Den znárodnění, ale pro lidi to byl především den založení Československa. Vyvěsila jsem tedy naši vlajku. Nazítří přišli dva pánové, představili se jako užnevímjaká komise a ptali se, proč u nás nevisí taky sovětská vlajka?! Jako všude jinde?
Zeptala jsem se, proč by měla? Když je to náš československý státní svátek.
Podívali se po sobě a chabě to zdůvodnili frází „bez VŘSR nebylo by ČSR“. Když jsem to odmítla jako nesmysl, vzpomněl si jeden, že je to přece taky Den znárodnění! Zeptala jsem se, jestli podle nich to znárodnění u nás udělal Sovětský svaz?
Rychle po sobě střelili pohledem a nařídili mi, abych příště, tj. 7. listopadu, vyvěsila i sovětskou vlajku. Řekla jsem, že vyvěsím jenom sovětskou, protože s tím náš stát přece neměl co dělat – když nepočítám přeběhlíky a legionáře. Ovšem tehdy ještě neexistovala československá vlajka!
Na to zareagovali tak, že dům, kde bydlíme, se bude brzy bourat a chceme přece dostat nějaký slušný náhradní byt, že?!
Komentáře