Vojtovy přijímačky

Přijímačky na střední školu jsou téma, které spolehlivě rozruší nejen budoucí studenty, ale i jejich rodiče a prarodiče. Prožíváme to někdy víc než samotné dítko, které na to kolikrát celkem kašle. Což se dá říct i o našem Vojtovi. Neodolám a musím se podělit o to, co jeho přijímačky obnášely.
Vojta se poslední roky hodně zajímá o historii a myslí to vážně – natolik, že se účastní historických bitev. Tedy, ta historie spočívá v tom, že si na to sami vyrábějí oděvy a zbraně. Ale ne dokonalé repliky, dělají to z karimatek a násad na smetáky. Cílem totiž není historická věrnost, ale pořádná bitka, při které se ovšem nechtějí zranit.

Jinak je to kluk chytrý, samé jedničky a dvojka z fyziky (tu má po mně), chlouba venkovské základky. Hlásil se na dva gymply, na obou byl přijat a vybral si Svitavy. Přijímačky udělal skvěle, pátý nejlepší z účastníků. Ale pak volal ředitel školy Sapazimu (Vojtův otec a můj syn). Ujistil se, jestli náš génius chce opravdu nastoupit na jeho školu. A pokud ano, zapomněl ve škole odevzdat jakýsi papír.
„Ale nejezděte sem, pošlete ho nejbližším autobusem. Stejně bude jezdit do školy sám, tak   ať se učí samostatnosti. Já na něho v ředitelně počkám.“

„Tak jsem to Vojtovi řekl,“ vypráví Sapazi. „Vojta si nasadil na hlavu ten svůj klobouk, vzal meč a vyrazil.“

Mohli jsme se potrhat, když jsme si to představili. Hned večer jsem volala vnukovi. Po blahopřání jsem se zeptala, jestli opravdu jel takto ustrojen na svou příští školu.

„Tak to nebylo,“ bránil se Vojta. „Ještě jsem si dal na nohy plátovou zbroj!“

Komentáře

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *