Archiv rubriky:Historky

(příběh opět pokračuje)      Uplynul čas a Džidžura byla stále bachratější. Když jsem ji pozorovala, trochu jsem se bála, kolik těch koťat bude. Obvykle kočky mívají 3 – 5 koťat, ale kamarádka mluvila i o devíti…!      Bydlela už samozřejmě u nás, kočky ji chtě nechtě respektovaly. Nedá se říct, že přijaly – ale to …
Pokračovat ve čtení Třetí kočka 3

(příběh pokračuje) Kocour Gigi, když si ho majitelka odnesla, byl druhý den zase u nás. Seděl na dvoře, ňuchal do prázdných misek, do kterých jsem mu předtím sypala, a prosebně se na mě díval.Sice tady byl příkaz nekrmit, ale… já nejsem přesně ta osoba, která by to dokázala respektovat. S výčitkami svědomí jsem mu semtam přihodila …
Pokračovat ve čtení Třetí kočka 2

    Napadl sníh a ležel skoro dva týdny. U nás na jižní Moravě je to vzácnost, která se nestává každý rok. A taky mrzlo, celkem dost.      U dveří, které vedou z obýváku přímo na dvůr, se objevila kočka. Černobílá, menší. Postávala tam a nahlížela přes sklo do místnosti. Řekla jsem si, že v tom hlubokém sněhu …
Pokračovat ve čtení Třetí kočka

Koncem roku 1978 jsme slavili Silvestra na vandru na Brdech. Děti (3 a 2 roky) jsme nechali u Rikiho rodičů v blízkém Nižboru. Odpoledne jsem šla pro vodu bez bundy, jen v košili, a vyhrnula jsem si i rukávy. U velkého ohně (bylo nás tam 30 i víc) bylo teplo, takže jsme sice cítili, že …
Pokračovat ve čtení Silvestr 1978

Po třech týdnech karantény jsem konečně vyrazila mezi lidi. Povinnost roušky mě odsoudila k domácímu vězení, dělá se mi v ní zle. Ale protože kamarádka Aťka mi poslala štít z plexiskla, řekla jsem si, že půjdu nakoupit.Tedy, věděla jsem, že štít roušku nenahradí. Aspoň podle nařízení. Tak jsem si vzala s sebou pro jistotu respirátor. …
Pokračovat ve čtení Se štítem na štíru

Jakmile nastaly první známky blížící se karantény, národ udělal to, co se dalo čekat. Z obchodů zmizela rýže a těstoviny, některý alkohol, nebylo možno sehnat kvasnice (pro Čechy: droždí). Objevili se první jedinci v rouškách a nikdo netušil, že za pár dní to bude povinnost.Pro mě to znamenalo domácí vězení. První den povinných roušek jsem …
Pokračovat ve čtení Příběh skoro detektivní z doby koronavirové

Každý chovatel zvířat si je jist, že jeho zvířátko ho miluje. I kdyby to byla pakobylka indická. U tradičních společníků, vlastně členů rodiny, jako jsou psi nebo kočky, se pochybnosti vůbec nepřipouští.Ostatně zpochybňovat zvířecí lásku nehodlám. Kočky mám už víc než dvacet let, v rodině jsme měli i pejsky. Kdo by neznal onen hluboký oddaný …
Pokračovat ve čtení Mášdáš

Náš prostřední syn Martin, indiánským jménem Sapazi, na gymnáziu chodil jako ostatní do tanečních. Hned zkraje odmítl oblek, v němž chodil do tanečních jeho otec (taky se v něm ženil a bohdá ho má i do truhly) a přinesl si od kamaráda frak. Našli ho na půdě, pozorné oko nepřehlédlo semtam dírku od molů, ale …
Pokračovat ve čtení Sapazi v tanečních

Napadlo mě, jak málo je všude vlajek, když slavíme státní svátky. Například 28. října. Je přece co slavit!Myslím si, že nás poznamenala doba povinného vyvěšování vlajek za časů komunismu. Je to pořád v nás. Ale uznávám, že je na místě to překonat.Vytáhla jsem z hlubin paměti vzpomínku z těch časů.Po svatbě jsme bydleli v bytě …
Pokračovat ve čtení Vyvěsíme vlajky?

Přijímačky na střední školu jsou téma, které spolehlivě rozruší nejen budoucí studenty, ale i jejich rodiče a prarodiče. Prožíváme to někdy víc než samotné dítko, které na to kolikrát celkem kašle. Což se dá říct i o našem Vojtovi. Neodolám a musím se podělit o to, co jeho přijímačky obnášely.Vojta se poslední roky hodně zajímá …
Pokračovat ve čtení Vojtovy přijímačky