Náš prostřední syn Martin, indiánským jménem Sapazi, na gymnáziu chodil jako ostatní do tanečních. Hned zkraje odmítl oblek, v němž chodil do tanečních jeho otec (taky se v něm ženil a bohdá ho má i do truhly) a přinesl si od kamaráda frak. Našli ho na půdě, pozorné oko nepřehlédlo semtam dírku od molů, ale byl to frak! K němu tátovu bílou košili, kravatu – mysleli jsme, že je vybaven dostatečně a dál jsme to neřešili.
Jednou večer jsem náhodou byla v předsíni, když se vrátil z tanečních, a zděsila jsem se.
Měl na sobě indiánský kabát řečený kapot. Šije se z vlněné deky a vypadá navlas jako župan. Ale budiž, ten se přece odkládá v šatně.
Sapazi, stále ještě v předsíni, si sundával rukavice. Vlněné palčáky, šil si je sám z bílé nemocniční deky a vypadaly podle toho: palec nebyl tam, kde se anatomicky nachází, byl prostě jen na boku. Vypadaly strašně, ale šestnáctiletému synovi jeho první pokus pochválíte.
Pak si sundal kapot. Pod ním měl ten frak a v něm…
Indiánská košile nemusí být jen kožená. Když měli evropské látky, šili Indiáni košile běžného střihu, ale bez límce a bez manžet, šili je z pestrého kalika, plátna apod. Sapaziho košile byla z temně modrého barchetu, s drobnými fialovými kvítky.
Místo kravaty měl motýlka. Vzhledem k absenci límce byl s nedbalou elegancí na gumě kolem krku. Obrovský červený s bílými puntíky, prostě Ferda Mravenec, práce všeho druhu. Sama jsem koupila podobných celou krabici, po koruně v bazaru, s tím, že se budou na nějaké ptákoviny hodit. No, hodil se mu.
Aby to nebylo jednotvárné, v každém dolním cípu motýlka visela velká mosazná rolnička. Funkční.
Zničeně jsem dosedla na botník. „Martínku, prosím tě, žes nebyl takhle v tanečních? Přiznej se, žes byl v hospodě, nic se ti nestane!“ prosila jsem.
„Jasně že jsem byl v tanečních. A co má bejt?“
„Přece nemohls takhle do tanečních… Já ti tu hospodu odpustím,“ skoro jsem vzlykala.
„Takhle jsem byl v tanečních,“ odsekl pyšně. „Eště jsem měl ty rukavice! Protože tancmajstr řekl, že pánové musej mít bílý rukavičky.“
„Panebože. Ještě řekni, že s tebou nějaká holka tancovala.“
„Pche! Stály frontu!“ řekl vítězně a zmizel v pokoji.
Role matky vychovatelky skončila a ta tiše opustila pole. A ve mně se ozval tichý hlásek:
„Na co si to tady hraju? Sama bych stála frontu!“
Komentáře