O mně

Rozhlížím se po světě už dost dlouho a když mě něco zaujme, tak se tomu věnuji. Za ta léta je toho tolik, že není možné tady všechno vyjmenovat. Tak to hlavní, co nějak formovalo můj život.

Od čtyř let, kdy jsem se naučila číst, mě provází literatura a ještě mě to nepřešlo. První básně jsem napsala v 7 letech, pak občasné další záchvěvy a od cca 16 let pokládám za nutnost mít neustále po ruce tužku, co kdyby mě něco napadlo. Ke své hanbě přiznávám, že nevím, kde mi asi v 18 letech otiskli první báseň. Buď to byl Brněnský Večerník, nebo Obrana lidu, která měla tehdy trampskou rubriku. Pak už to byl nejčastěji Táborový oheň v Mladém světě.

Tím jsme dorazili k trampingu, což je druhý fenomén, která mě nejvíc ovlivnil. A spojením trampingu a literatury se dostáváme k soutěži Trapsavec. Je tady už od r. 1971, takže je to vlastně nejstarší česká (ale i slovenská) literární soutěž. Píšu do něj od r. 1972 a nevím, kolik mám celkem cen. Ale pět Zlatých Trapsavců si pamatuju ještě dobře! (To je absolutní vítěz ročníku.) Taky se pyšním tím, že jsem byla na každém trapsaveckém ohni krom dvou (1971 a porod 1975). V tom mě těžko někdo překoná!

Další věci, které jsou pro můj život podstatné, jsou duchovního a esoterického charakteru. Jinými slovy, průběžně se živím už cca od r. 1990 jako věštkyně, astroložka, léčitelka – prostě čarodějnice, jestli chcete. To jsem si nevybrala, to ke mně přišlo samo. A jsem za to vděčná.

Moje rodina je mou velkou láskou a trvalou inspirací. Mám tři děti a osm vnoučat. Pokud budete číst všechny historky a úryvky knih, které sem budu dávat, postupně se o nich leccos dozvíte. I o bývalém manželovi, s kterým jsme vedli léta oddíl a tábory, což mě nesmírně bavilo a věřím, že účastníky taky. I o Salimovi, s kterým žiju a bez kterého bych já lama nikdy nerozběhla tuto stránku.

Pro úplnost bych měla říct, že jsem taky obchodovala s drahými kameny a dělala z nich šperky. Že jsem léta malovala mandaly (a ještě možná budu). Hrála, režírovala a psala hry pro amatérské divadlo. Že jsem napsala kolem stovky písniček a řadu z nich zpíváme v naší (folkové?) kapele MandalaBanda, což je ten druh umění, kterému se teď věnuji asi nejvíc.