Neberte mi mou navigaci.
Nechte mou loďku plout,
vždyť nikomu snad cestu nekříží.
Co je vám do toho,
kam vyplouvá a odkud se pak vrací,
když hledá vzdušné zámky bez mříží
a mříže bez zámků.
Mříže, co reziví a zpívají jak ptáci…
Nevnucujte mi selanku,
nadlouho se s ní stejně nespokojím.
A když pak bouře rozkymácí
chatrné plavidlo
a já se trochu bojím,
vy moudře pokývejte hlavou.
Já mám svou loď.
Svou kotvu a své kormidlo.
A za tím stojím.
Vnímám každým pórem rýmy
a na mysli mi tanou mapy
mých proplutých životů
a s nimi
mé boje Don Quijotů
a říkám kurva trefný Tapi.
Děkuji, mám radost.