Dnes zemřel Sváta Karásek…Je mi smutno. Zpívali jsme jeho písničky už před revolucí, jednou, je to asi 15 let, jsme mu v Brně uspořádali koncert. Miluju jeho knížky Boží trouba a Víno tvé výborné.
Nejmilejší vzpomínku na něho mám z Wroclawi, z Festivalu čs. nezávislé kultury počátkem listopadu 1989. To ještě nikdo nevěděl, co nastane za dva týdny. Měla jsem štěstí, na falešné pozvání pronikla přes hranice a zažila něco, co už se nikdy nebude opakovat.
Dělala jsem tam rozhovor s Karlem Krylem, Jardou Hutkou a Sváťou Karáskem. Kryl mě trochu zklamal, moc toho neřekl (ale říkalo se, že nemá rád novináře). Hutka byl báječný, ale nejvíc mě nadchl právě Sváťa. Byl vtipný, laskavý, byla v něm moudrost kněze i syrovost undergroundu.
Už moc na kytaru nehraju, stydím se vedle Salima, kterému se nemůžu rovnat. Ale budu ji muset zase vzít do ruky a zahrát si Sváťovy písničky. Tak drsně a amatérsky, jak je hrál on.
Komentáře