Ve škatulce

1
Ze všech bytostí ve vesmíru
nikdo se ke mně nechová
tak jako moje krejčová:
vždycky mi znova bere míru.

2
Ostatní si mě zařadili,
je jim už o mně všechno jasné.
Podtrhnout, sečíst – tím to hasne.
Nepochybují ani chvíli.

ref. 1
Zastrčili mě do škatulky.
Co na tom, že je mi to těsné?
Trčí ven nohy, hlava – děsné,
nevejdu se tam ani způlky,

3
Všude mě kousek přečnívá!
Hrabu se ven a kdekdo kouká
na mě jak na mrtvého brouka,
co na špendlíku ožívá.

4
Jinak je u mé krejčové.
Ta si mě vždycky znovu měří.
Léta mě zná a přesto věří:
nic na mě není hotové,

ref. 2
nic ještě není uzavřené.
Jak je to přitom všechno prosté –
kdo žije, mění se a roste,
dokud ho vnitřní motor žene.

5
Ona to všechno chápe, zdá se.
Dá prostor mému rozvíjení
a tak, po krátkém zamyšlení,
mi přidá centimetr. V pase.

Komentáře

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *