Jedete-li přes poušť, pojedete pravděpodobně část cesty po tzv. pistě. To znamená, že není pod koly silnice, ani asfaltová, ani betonová, prostě jen písek. Nebo štěrk. Poušť totiž není jen písečná, někdy je také štěrková nebo kamenitá.
Nejhezčí je písečná poušť. Je totiž neuvěřitelně barevná. Je to sice nedohledná pláň, ale jsou na ní duny nebo dokonce pískovcové skály hýřící nejrůznějšími barvami. Naopak štěrková poušť je odpudivě šedočerná a krom katránových keřů, kutálejících se občas ve větru, neskýtá půvabný pohled.
Máme z pouště ještě jeden nevšední zážitek. Že zrovna pršelo, není prý až taková vzácnost. Ale vidět na poušti duhu se myslím nepodařilo kdekomu.
Podle čeho se orientuje řidič jedoucí pistou, mi není známo. Patrně podle slunce nebo podle nějakých záchytných bodů na obzoru. Taky nevylučuji ryzí intuici. V noci ho nejspíš vedou hvězdy. A to zas není divu. Nikde na světě neuvidíte tolik hvězd a nebudou zářit tak nádherně jako na poušti.
Copak řidič, ale podle čeho se orientují lidé čekající v poušti na autobus? Vítr může každodenně vytvářet nový terén, takže není jisto, kudy se přesně pojede. Ale přesto jsme se opakovaně setkávali se stejným obrázkem:
V široširé poušti stojí cestující, například chlapík se stádečkem koz, a trpělivě čeká. Odkud ty kozy přihnal? Nikde na dohled není zbla civilizace, nejbližší vesnice musí být za obzorem, tedy několik hodin cesty. Jak může mít jistotu, že autobus pojede právě dnes právě tudy?
Nevypátrali jsme to. Ostatně situace byla natolik běžná, že se nad ní nikdo nepozastavoval. Potom už ani my. Muž prostě nahnal kozy do spodního zavazadlového prostoru, po několika hodinách jízdy je zase ve stejné pustině vyhnal ven a šel si po svém.
Komentáře