Před regálem v supermarketu stojí muž s mobilem na uchu.
„Hele, tak ty pribiňáky tady vidim, ale jakej chceš druh?“
„A co mají?“
„Jahodovej… čokoládovej… s oříškama… s žirafama…“
„Cože?! S jakejma žirafama???“
„No sou tady namalovaný.“
„Co to je za nesmysl? S čim je ten pribiňák?“
„Dyť řikám: s žirafama. Nedělej ze mě blbýho, žirafu eště poznám.“
„Panebože, copak se dává žirafa do pribiňáku?!“
„A proč ne? Je to normální zvíře. Jako třeba… ryba.“
„No a dělaj se snad pribiňáky s rybama???“
„To nevim. Každopádně tady nejsou. Maj jenom s žirafama.“
„Ach jo. A můžeš se podívat, co tam je na víčku?“
„Řasy.“
„Cože – jaký zase řasy? Mořský?“
„Ne, mrkací. Ty má ta žirafa. Na víčku. Mořský sou asi na těch pribiňákách s rybama, ale ty teda nemaj.“
„Kristepane, co je prosimtě eště na tom víčku? Na tom vod pribiňáku!“
„Nóó… ňáká kytka… žlutá…“
„Tak to bude asi co?! No vanilka! To tě nenapadlo, že ta vanilka je tam na jídlo?“
„A vim já snad, že žirafy žerou vanilku???“
Komentáře