Kradli jsme spolu jabka v září,
ne jednou a ne jedno kilo.
Kolik že nám to vlastně bylo?
Já vím, že nejsme stejně staří,
jen stejně mladí – aspoň tehdy.
Tak se netvař tak dospěle.
Jarní voda tě přemele
a strhne všechny hráze, ledy –
já to vím jistě. Že ne ty?
To přijde samo. Úvah zanech.
Na stromě, ještě v povijanech,
už pro nás zrají renety.
Komentáře